Videokracie

Režisér Erik Gandini žil v Itálii do svých 20 let a pak se přestěhoval do Švédska. Tam zjistil, že se dá žít i jinak, než jak to dosud znal. Televize nemusí být plná polonahých těl, vulgárností a estrádnosti a už vůbec nemusí být přímo napojena na vládní moc. Po dalších 20 letech se vrátil, aby o tom všem natočil dokument.

Název Videokracie jasně odkazuje na současnou situaci v Itálii, vládu televizní obrazovky. Ta je pro většinu Italů hlavním zdrojem informací - alespoň to tak říká Gandini. A nemáme důvod mu nevěřit, u nás to zřejmě nebude jinak. Základní situace je jasná. Silvio Berlusconi je premiérem již potřetí, zároveň je vlastníkem největšího italského mediálního koncernu Mediaset a vlastní i největší vydavatelství v zemi. Jako premiér a lídr nejsilnější strany Forza Italia má vliv i na státní televizi RAI. Erik Gandini se nám všední realitu mediální Itálie rozhodl ukázat na konkrétních lidech a prostřednictvím toho, co se vlastně v televizi a kolem ní děje. Představuje zde největší hvězdy mediálního nebe, ale také běžného mladého muže snícího o kariéře v televizi, staršího agenta, který vyrábí z nicek hvězdy, šéfa paparazzi fotoagentury, který se sám stane na jistý čas megahvězdou a podobně.

Často jsou to obrazy šokující, jindy vtipné. Dokument zobrazuje následky televizního experimentu, jemuž jsou Italové vystaveni už více než 30 let a diváka zavede až do těch nejvyšších sfér, dokonce až k prezidentskému letnímu sídlu na Sardinii.