Úžech

Podmanivá historie nenadálé lásky. Jedna jediná noc strávená s neznámou ženou se stává pro mladého poručíka opravdovou posedlostí. A tento "úžeh" nepovoluje ani během "prokletých dnů" zkázy Ruského impéria.
Nikita Michalkov natočil tento film na motivy dvou literárních děl ruského klasika Ivana Bunina – stejnojmenné povídky "Úžeh" a deníků z let 1918-1920 "Okajannyje dni" (Proklaté dny, 1924). Michalkov se pokusil protáhnout spojovací nit mezi patriarchálním klidem carského Ruska a brutalitou vášní bolševické revoluce na základě toho, jak to ve svých denících popsal Bunin: "Naše děti, vnuci si nedokáží ani představit to Rusko, v kterém jsme kdysi (to jest ještě včera) žili, kterého jsme si necenili, které jsme nechápali – tu celou sílu, složitost, bohatství, štěstí ... A pro tyto roky to platí dvojnásob – dnem i nocí žijeme v orgii smrti ... Jak jsou stejné všechny tyhle revoluce. ...Vše se opakuje především proto, že jedním z nejvýraznějších rysů revolucí je zběsilá žízeň po divadelnosti, po komedii, po póze, po cirkusu. V člověku se probouzí opice ... Bože můj, v jaké době jsem se musel narodit!"
"Jak se to vše stalo? Čím to vše začalo?" – tyto otázky si pokládají vojáci bělogvardějské Ruské armády generála Wrangela vytlačení rudými až na krymský břeh, odkud lze odejít jen do emigrace. A během tříhodinového filmu zní pronikavá odpověď.