Postřižiny

Po povídce Smrt pana Baltazara z filmu Perličky na dně (1965), oscarových Ostře sledovaných vlacích (1966) a trezorových Skřiváncích na niti (1969) se režisér Jiří Menzel v roce 1980 znovu vrátil ke osobitému světu Bohumila Hrabala. Novela z roku 1961, na jejímž přepisu do podoby filmového scénáře se vedle Menzela podílel i sám spisovatel, nabízí nostalgickou vzpomínku na prvorepublikovou idylku nesenou na křídlech autobiografického rozjímání. Rozmarný příběh vypráví o krásné paní Maryšce a jejím manželovi Francinovi, mladém pivovarském správci, jehož osudy inspirovala osobnost Hrabalova nevlastního otce. Maryška je navenek křehkou blondýnkou, která miluje pivo, maso i svého akurátního muže, jemuž dělá těžkou hlavu svými rozmarnými nápady. Svědomitý Francin se neustále trápí svými správcovskými povinnostmi, jeho post je však ohrožen, neboť členové správní rady s nelibostí pozorují jeho nedůslednost vůči milované manželce. Když přijede na návštěvu Francinův hlučný a nezdolně potrhlý bratr Pepin, začne s ním totiž Maryška realizovat nejrůznější, bláznivě poetické nápady. Vše se však dá do pořádku, když Francin vůči manželce konečně uplatní svou autoritu. Šťastný konec vyprávění korunuje početí budoucího spisovatele… Ve své devátém celovečerním projektu Menzel předvedl, že je líbivě ideálním adaptátorem hrabalovských próz. Jak dokázal i v dalších filmech inspirovaných spisovatelovým dílem – snímcích Slavnosti sněženek (1983) a Obsluhoval jsem anglického krále (2006) –, jeho doménou je tragikomická drobnokresba, harmonizující pomocí hravé, poetické nadsázky všechny drsné prvky předlohy. Důležitý podíl na divácké příjemnosti Postřižin má i kameraman Jaromír Šofr, který patří k režisérovým oblíbeným spolupracovníkům. Světlé, pastelové obrazy tvoří základ podmanivé retroatmosféry, v níž se znamenitě vyjímají postavy láskyplně vytvořené Magdou Vášáryovou (Maryška), Jiřím Schmitzerem (Francin) a Jaromírem Hanzlíkem (Pepin).