San Kyi, dívka z venkovské rodiny přesídlené do Rangúnu, najde práci v textilní továrně. V prostředí nejisté práce, nízkých mezd a neustálé hrozby propuštění se sblíží se zkušenější dělnicí Theint Theint Oo. Jejich vztah se postupně proměňuje z kolegiální blízkosti v křehké, nepojmenované pouto, v němž se mísí přátelství, závislost, touha po úniku i nenaplněná intimita. San Kyi žije s matkou a babičkou, které ji chtějí nasměrovat k bezpečnějšímu, tradičnějšímu životu — včetně sňatku s Bhone Shwem. San Kyi se však cítí sevřená očekáváními rodiny i továrního režimu a stále silněji ji přitahuje představa návratu do kraje, odkud pochází. Vzpomínky na venkov, řeku Iravádí, mangovníky a sběr ovoce se pro ni stávají obrazem ztracené svobody. T heint Theint Oo mezitím bojuje s vlastní nejistotou: potřebuje peníze, hledá práci, krátce mizí, vdává se a odjíždí na kaučukovou plantáž. San Kyi se ji snaží znovu přitáhnout k sobě — sní o tom, že spolu odejdou pracovat do zahraničí, budou bydlet na ubytovně, našetří peníze a jednou navštíví své rodné vesnice. Theint však její představu odmítá: má manžela, vlastní život a nechce být vázána vztahem, který San Kyi nedokáže jasně pojmenovat, ale nedokáže se ho ani vzdát. Do osobního příběhu vstupuje širší realita současného Myanmaru: ekonomická nejistota, pracovní vykořisťování, úrazy v továrnách, migrace za prací, vojenská služba, odchody mladých lidí do Thajska, Malajsie či Singapuru a válkou zničený venkov. Smrt babičky, která toužila vrátit se domů, v San Kyi posílí potřebu vrátit se alespoň na chvíli do kraje dětství — navzdory tomu, že se z něj mezitím stalo místo bojů a vypálených vesnic.