Mongoloid s kytarou

Divácky poněkud nepřístupný pseudodokument natáčel švédský filmař po dobu několika let. Protože se mu nepodařilo najít producenta, který by se nadchl pro svérázný autorský rukopis, založil vlastní produkční společnost Plattform. Neotesaný formální styl mladého debutanta charakterizuje kamera pevně zafixovaná na určitém místě a kombinace fikce se skutečností. Žena s obsedantně-kompulzivní poruchou odchází z domova, chlapec s Downovým syndromem neohroženě prozpěvuje na městské pěší zóně. Nesourodé fragmenty vytvářejí dohromady jakési panoptikum lidí viděných s ironickým odstupem.