Hon na mamuty

Pod nadvládou sovětského režimu byli všichni umělci vystaveni mnoha omezením. Sovětské ideologie věřily, že prostřednictvím umění lze ovlivnit publikum. A měly pravdu. Kulturní rebelie v Litvě a dalších okupovaných zemích začala právě uměním. Náš příběh začíná v roce 1968, kdy slavný litevský divadelní režisér Jonas Jurašas režíroval skandální, avantgardní a protisovětské představení „Hon na mamuty“. Pokaždé, když se představení hrálo, bylo divadlo přeplněné. Brzy bylo představení prohlášeno za protisovětské a bylo vyřazeno z repertoáru. Nikdo nečekal, že bude představení na jednu noc obnoveno...

Po dvou měsících se za tajných podmínek uzavřené publikum na noc zamklo v divadelním sále a celé představení nahrálo. Ale po tolika letech se zdá, že film s dokumentovaným představením byl zcela ztracen. Ztracená celuloidová filmová cívka se stala předmětem legend.

HON NA MAMUTY je detektivní příběh o filmové cívce, která byla po mnoho let považována za ztracenou. Film však má širší horizonty než jen jedno představení. Odhaluje složitou historii okupace a lidské drama, kdy určité okolnosti nutí umělce volit mezi zradou a loajalitou, statečností a konformitou.